PXRENEJE



Všednost. Už zase tě začíná nudit, potřebuješ prázdniny, cestu do hor, do Pyrenejí! Jak se těšíš! A potom přijde to zklamání, cesta se nekoná, musíš pracovat, dál držet zaběhlý rytmus všedních dní. Místo do Pyrenejí jedeš do práce, na očích brýle zoufalství. Pak je uvidíš, objevíš je u cesty, tam, kudy projíždíš dennodenně, naráz se tu tyčí k nebi, za zeleným trávníkem, pod modrou oblohou, schematická skaliska PXRENEJÍ. Jsou krásné! A tak pozorně, s železnou pravidelností sleduješ každé pondělí ráno začínající den nad tvými PXRENEJEMI. Ta touha trvá čtyřicet jedna týdnů,  jen dvě pondělí tou cestou nejedeš, máš volno. A nakonec touhu propustíš, dočkáš se. Odjedeš do hor... a zůstane jen obraz, záznam pondělního rána nad PXRENEJEMI.