Všednost.
Už zase tě začíná nudit, potřebuješ prázdniny, cestu do hor, do Pyrenejí! Jak
se těšíš! A potom přijde to zklamání, cesta se nekoná, musíš pracovat, dál
držet zaběhlý rytmus všedních dní. Místo do Pyrenejí jedeš do práce, na očích
brýle zoufalství. Pak je uvidíš, objevíš je u cesty, tam, kudy projíždíš dennodenně,
naráz se tu tyčí k nebi, za zeleným trávníkem, pod modrou oblohou, schematická
skaliska PXRENEJÍ. Jsou krásné! A tak pozorně, s železnou pravidelností
sleduješ každé pondělí ráno začínající den nad tvými PXRENEJEMI. Ta touha trvá čtyřicet
jedna týdnů, jen dvě pondělí tou cestou
nejedeš, máš volno. A nakonec touhu propustíš, dočkáš se. Odjedeš do hor... a
zůstane jen obraz, záznam pondělního rána nad PXRENEJEMI.